Komunikace se zvířaty - Barbora Lisová

29.09.2014 17:30

Scotta: „Když ta němá tvář se na mě tak hezky kouká.”
Rudolf II.: „Tak ho píchni do té němé tváře!”

Všichni jistě známe tuto vtipnou hlášku z filmu Císařův pekař, kdy stál Scotta s dýkou nad panáčkující němou tváří -  bílým špicem a chystal se ho probodnout. A jak sám Scotta poznal, ta němá tvář hezky koukala…. Co z toho usoudit..? Že i když zvířata neumí mluvit lidskou řečí, z jejich chování a výrazů se dá leccos vyčíst.

 

Jak tedy se zvířaty komunikovat?

Sama jsem si nebyla tak úplně jistá, proto jsem vzala svou čtyřnohou němou tvář na procházku a sledovala jsem, jak komunikuje s jinými druhy zvířat.

 

Holub

Vidím holuba, přitáhnu psa blíž k sobě, protože vím, že jakmile ho zmerčí, rozběhne se k němu s úmyslem ho chytit. Holub samozřejmě na nic nebude čekat a uletí. A já od své němé tváře schytám nabroušený pohled.

 

Němá tvář: Jůůů, okřídlený nepřítel! Ale jsem zase na tom špagátu. Tak budu dělat, jako že ho nevidím a pak, když mě panička nebude pozorovat,  po něm skočím. Snad to konečně vyjde. … čuchám, čuchám, čůrám … už jsme jen kousek a teď! Néé, zase byla panička rychlejší a přitáhla si mě. To jí tedy nedaruji! Zle se na ní podívám, ale raději jen tak na chvilinku, aby mě tady nenechala samotného.

 

Kočka

Dalším zvířetem, které jsme na naší procházce potkali, byla kočka. O kočkách sama vím, že pokud vrtí ocáskem, nevěstí to nic dobrého. Má němá tvář je puštěna z vodítka a v tuto chvíli už s ním moc neudělám (i když je podezřele vzorný). Na druhou stranu jich za dobu své existence mnoho nepotkala  a pokud ano, lekla se a z uctivé vzdálenosti na ní cosi vztekle štěkala. Tak chci zkusit, jak tomu bude dnes.

 

Němá tvář: Po neúspěchu s křídlatcem jsem opatrnější. Nevšímám si dokonce ani jiných psů. Musím paničce ukázat, že umím poslouchat, protože mě odepnula z toho protivného provazu. Plním všechny rozkazy, které mi dává, hlavně „zůstaň“, „k noze“ a „sedni“ (to mi jde nejlépe, protože potom vždy dostanu nějakou tu ňamku).

Hele, co to tamhle je? To už jsem někdy viděl…mrknu na paničku, nic neříká, tak to běžím prozkoumat. Ale raději opatrně, zastavím se kousek před TÍM. Pozdravím a čuchnu si…

Fuj, smrdí TO! A z blízka už TO nevypadá tak hezky… Viděli jste někdy film Transformers? TOHLE se tomu moc podobalo. Z dálky TO vypadalo jako něco hebounkého, jako polštářek, ale teď..? Před mýma očima se TO najednou začalo měnit.. sklopilo TO uši, vycenilo zuby, naježilo se TO, prskalo a syčeno nebo co, ale hlavně a to si zapamatuji na vždy: vrtělo TO ocasem! Ale neznamenalo to, že mě TO ráno vidí, ba naopak. Chystalo se TO na mě skočit! Tak jsem začal štěkat, co mi plíce stačily. A zabralo to. Chlupatá bestie utekla. Panička došla ke mně a pohladila mě. A pak ještě řekla: „Kočka.“ Tak se TO asi jmenuje.

 

Smečka psů a fen

Pomalu se vracíme z procházky domů. Psa mám zpátky na vodítku, protože jak je vidno, po vítězství nad kočkou mu stouplo sebevědomí a štěká na vše, co má více jak jednu nohu. Když už jsme skoro u cíle, blíží se k nám pár starších lidí se smečkou tří kolií - jedním pejskem a dvěma fenami. Z těch strach nemám. Pes bude horší. Jednak má němá tvář se v rámci ochrany svého území bude snažit protivníka přinejmenším zakousnout a jednak bude druhý pes posílen svou smečkou. Zavelím „k noze“, ale předem vím, že mne pes neposlechne.

 

Němá tvář: Pozor, naši! Začuchal jsem a poznal, že se jedná o dvě šťabajzny a jedno psisko. Toho vyštěkám, možná i přeperu! Slyším něco jako „k noze“, ale nevšímám si toho. Jsem připraven se těch feneček zmocnit a psisko odehnat. Začnu neohroženě štěkat, aby ty dvě viděly, že i když jsem menší než jejich „kámoš“, tak mám určitě lepší a silnější hlas. Štěkám a štěkám, škrtím se na provaze, ale oni si mě vůbec nevšímají! Snažím se alespoň vyprovokovat to psisko. Otočí se na mne, něco blafne, zvedne nohu a očurá MŮJ parkovací automat! No tohle, to mu nedaruji, pokusím se paničce vytrhnout, ale má větší sílu než já. Žalostně zakňučím. Smečka mi mizí z dohledu. Až potom panička trochu povolí, tak si jdu přečíst vzkaz, který mi tam to nedochůdče nechalo. Prý: „Toto je moje území..“. To určitě! Zvedám nohu a krasopisem mu na to odpovím.

Co, to raději ani říkat nebudu.

 

Doma

Jsme konečně doma. Jak jsem předpokládala, němá tvář povel „k noze“ neposlechla a co se setkání se psi týká ani nikdy neposlechne. Alespoň, že přečural všechny jeho pachy. Pak se to samozřejmě ještě snažil rozprášit hrabáním zadními packami do všech stran…na tom betonu to však šlo špatně.

Ale musím ho pochválit a dát mu něco dobrého, když tak hezky kouká a vrtí ocáskem….

 

Němá tvář: Je zajímavé, že ta moje panička vždycky pozná, co se mi honí hlavou. I teď… sednu si, zavrtím ocáskem, hezky na ní mrknu a dostanu ňamku. Za to, jak se ke mně hezky chová, se pak s ní půjdu dobrovolně „pomazlinkat“…

 

Desatero „jak komunikovat se zvířaty“

 

  1. Pozorně sledujte neverbální komunikaci zvířat, vždy se vám svým chováním snaží něco sdělit
  2. Neubližujte zvířatům
  3. Nekřičte na zvířata, zejména na hady, protože ti neslyší
  4. Nehlaďte cizí zvířata bez dovolení jejich pána
  5. Nekrmte cizí zvířata bez dovolení jejich pána
  6. Nesahejte na zvířata, která jsou za mřížemi
  7. Nesahejte na zvířata, která nejeví známky života
  8. Neutíkejte před zvířaty. Pomalu od nich couvejte tak, abyste na ně viděli
  9. Dopřejte svému zvířeti kvalitního zvěrolékaře
  10. Milujte svá zvířata, protože oni milují nás

„Ne každé zvíře, které vrtí ocáskem, je rádo, že vás vidí.“